kotrlak.cz

Anglický kudrnáč - slovensky brčkáň - patří mezi strukturové holuby. Je to plemeno pocházející z Orientu. První chovatelé kudrnáčů byli v Anglii a v Německu, kde ho vyšlechtili do současného typu. Je to středně velký holub protáhlejšího tvaru. K hlavním plemenným znakům patří kudrnatost peří, které se vyskytuje zejména na krycí vrstvě křídel. Poměrně dobře lítá, a dobře se množí.

Benešovský holub - holub vyšlechtěný v České republice, je to holub větší velikosti, plemeno vyšlechtěné pro maso. Je užitkovým plemenem holubů, jež údajně vzniklo za 2.světové války ze zdivočelých holubů původně chovaných v oblasti, z niž Němci obyvatelstvo vysídlili. Holubi neměli výrazné exteriérové znaky, avšak vynikají skromností ve výživě, plodnosti, a tím i levnou užitkovostí. Velikostně odpovídají přibližně pštrosu, jenž byl asi základním plemenem, na jehož bázi se vyvinuli. Původně byli „benešáci“ uznáni jen v barvě modré bezpruhé, později i v bílé, postupně však nastalo „šlechtění“ dalších barev, černé, červené a žluté. Přitom se kupodivu zapomnělo na užitkovost, dokonce jsou případy uzavřených chovů ve voliérách jen pro krásu. Současný „benešák“ se od původního polního holuba liší poněkud mohutnější a kratší postavou, klenutější hlavou s poněkud vyšším a širším čelem a zkráceným silnějším zobákem. Chová se jen jednobarevný, Smyslem jeho chovu je užitkovost a na to by se nemělo zapomínat. Pernaté ozdoby nemá, ani jiné exteriérové zvláštnosti.

Český stavák - holub vyšlechtěný v České republice, temperamentní, menší střední voláč, méně vzpřímeného držení těla (pod úhlem menším než 45°). Vole má hruškovité. Výjimečně lesklé barvy opeření. Typický let - holub tleská křídly, a postaví-li je při letu vysoko nad sebe, padá, poté opět začne tleskat, a nabírat výšku. Český stavák je u nás nejrozšířenější holub, i když ne všechny jeho rázy jsou chovány stejnou měrou. Požadována je u něho dokonalá volatost, barevnost a její lesk, přesná kresba a přihlíží se i k jeho sportovnímu výkonu - stavění, tleskání křídly a orlování. Dlouholetým přeceňováním důležitosti barev a lesků opeření před ostatními plemennými znaky (zejména tělesnými tvary) byl chov našich staváků veden nežádoucím směrem. Holubi z celé řady chovů byli sice dokonale barevní a lesklí, zároveň však malí, nevolatí a bez temperamentu. Náprava těchto chyb nebude krátkodobou záležitostí.

Představitel výstavních okrasných holubů vyšlechtěný z poštovních holubů.

Původ: USA. Celkový dojem: silný, krátký, široký a směrem k ocasu klínovitě se zužující holub, vodorovného držení těla, výrazné a plynule klenuté hlavy.

Typický užitkový holub. Pro produkci holubích brojlerů se používají velká těžká plemena, jako je kalifornský holub, texan, užitkový king a jejich kříženci, u kterých se využívá heterózní efekt. Velkochovy užitkových holubů se nacházejí především v zámoří a v jihovýchodní Evropě, například v Maďarsku.

King - plemeno bylo vyšlechtěno v Americe z několika velkých plemen holubů, tam také dosáhl nejvyšší prošlechtěnosti, která se stále vyvíjí a zlepšuje. Zprvu to byl jen masný a užitkový holub, který odchovával velká, těžká holoubata. Časem se více pozornosti věnovalo jeho exteriéru. Odtud se holub King rozšiřuje do celého světa, všude je oblíben pro svůj zjev i charakter. Je to málo létavý holub, ale temperamentní, až agresivní. V Evropě si získal mnoho příznivců – chovatelů, kterých stále přibývá.

Koburský skřivan - slovensky koburský škovránok - vyšlechtěný v Německu, patří mezi střední užítkové holuby. Tento velký holub je oblíben mezi chovateli pro jeho krásu a vysokou užitkovost. Přestože je koburský skřivan statný holub, měl by působit štíhlým dojmem. Je výborným letcem. Při posuzování koburských skřivanů je nutné dbát na soulad jejich hmotnosti s rozpětím křídel. Rozpětí křídel 75cm odpovídá minimální hmotnosti 500g, 78cm-550g a 82cm-650g. Ideálem jsou statní holubi s rozpětím křídel až 82cm a tělesnou hmotností kolem 700g.

Moravský bělohlávek - holub vyšlechtěný v České republice, je jedním z naších nejstarších národních plemen a jeho výskyt lze, na základě dostupné literatury, datovat před rok 1850. Dříve byl nazýván hanáckým lysákem volavým a jeho původ lze hledat v centrální části Moravy, a to v okolí hanáckých měst Kroměříž, Kojetín, Olomouc, Prostějov a Přerov. Jedná se o půvabného voláče, nikoli nepodobného slezskému voláči lysému či slovenskému voláči. Na rozdíl od nich je však vlastníkem špičaté chocholky a z neznalosti může být zaměněn i s německým bělohlavým durynským voláčem.

Moravský pštros - holub vyšlechtěný v České republice, původně užitkové plemeno střední velikosti polního typu s typickou pštrosí kresbou, vysoce prošlechtěných barev a lesků. V současnosti má též znaky holuba vynikajících tvarů s přiměřenou hmotností. Tito holubi splňují i ty největší chovatelské nároky. Přestože se jedná o holuba tvaru, je nápadný svojí kontrastní kresbou a jednotlivé barvy jsou prošlechtěny téměř k dokonalosti, včetně jejich lesku a svitu. Proto si moravský pštros stále drží velký okruh svých chovatelů a obdivovatelů.

Moravský voláč morák - slovensky moravský moriak - holub vyšlechtěný v České republice. Nazývá se též Moravský morák, nebo Voláč morák. Tento statný voláč je chován jen u nás, v ČR, a to ještě jen v některých územních lokalitách. Vyskytuje se v jediném - modrém mramorovaném rázu. Dosahuje až 47 cm celkové délky, takže je velikostně srovnatelný s voláčem hanáckým. Protože to však není voláč dlouhonohý (vysokonohý), není tak vzpřímený (trup je držen v 45°sklonu). Morák upoutá velkým hruškovitým voletem i svou jedinečnou kresbou, která je však někdy jen těžko rozeznatelná od kresby některých modrých slezských voláčů - běloušů.

Moravský voláč sedlatý - slovensky moravský sedlatý hrvoliak - holub vyšlechtěný v České republice. Moravský voláč sedlatý je dalším plemen voláčů původem z Moravy, který má chocholku (i když jsou ještě chovy i bez chocholky). Je to nádherný velký voláč sedlaté kresby, někdy velmi temperamentního charakteru, jindy již zklidněného pomocí elstrů či jiných voláčů. Jeho nohy jsou střední délky, sedlo hezky utvářené, barva čístá, volatost velká. Je v barevných rázech žlutý, červený, černý, a modrý.

Rakovnický kotrlák - slovensky rakovnícky kotrmeliak - patří mezi rejdiče, byl vyšlechtěn ve městě Rakovník, a jeho okolí, kde dosud je i nejvíce jeho chovatelů. Jsou to jediní původní čeští holubí akrobati, původ je nutné hledat až v dalekém orientu. Jednalo se o různé válivé rejdiče, kteří se počátkem 17.století dostali námořní cestou až do Anglie a Holandska a díky svým schopnostem odtud postupně pronikali přes Německo až na naše území. A zde se podíleli na vzniku našich plemen holubů, která se vyznačují zvláštnostmi v letu, ať se jedná o stavění nebo válení. Na shodný původ kotrláka s českým stavákem ukazují i jiné indicie, např. prakticky stejný výčet původních barevných rázů nebo také kapka u sedlatých, která se v germánském pojetí sedlaté kresby nevyskytuje

Slezský voláč - slovensky sliezsky hrvoliak - plemeno středně velkého voláče vyšlechtěné ve Slezsku. Vznikl z původně samostatných plemen, a to ze slezského lysého a ze slezského voláče bělouše. Tělo má štíhlé, ale statné, dlouhé 38-42cm. K hlavním plemenným znakům patří veliké vole, nahoře hruškovitého tvaru, při nasazení na hruď podvázané. Jsou celobarevní, bělouši, bělohlaví, s mnichovitou kresbou, i bílohrotí.

Texan - jedno z nejmladších plemen. Byl vyšlechtěn v USA v letech 1950-1955 křížením francouzského mondéna s rodobarvým kingem a jako plemeno byl uznán v roce 1962. Dnešní jméno nese od roku 1972. Charakteristickým znakem texana je silné, široké a krátké tělo s dokonalým svalstvem.

Husa labutí (husa čínská) ani po dlouhé domestikaci nezapře svůj původ ve východoasijské husy labutí (Anser cygnoides), která dosud hojně sídlí kolem vod na dálném východě v Mongolsku a severní Číně. Od jara do podzimu si velkou část živobytí opatří sama při volné pastvě a přístupu k vodě. Zvířata jsou otužilá, odolná nemocem a spolehlivě se rozmnožují. Husa snáší kolem 10 vajec, na která spolehlivě zasedá. Mezi housery se občas vyskytnou agresivní jedinci, kteří útočí nejen na příslušníky svého druhu, ale také na děti nebo dokonce na dospělé. Příbuznost s labutěmi je jenom vzdálená. Hmotnost housera je 5 - 6 kg. Hmotnost husy je 3,5 - 4,5 kg. Snáška 50 - 60 vajec s bílou skořápkou.

Kachna divoká (Anas platyrhynchos), zvaná březňačka, je naše největší plovavá kachna. Patří také mezi nejúspěšnější druhy ptáků, který se byl schopen naprosto přizpůsobit rychle se měnícím životním podmínkám. Z kachny divoké byla později vyšlechtěna kachna domácí (Anas platyrhynchos f. domestica). Vyskytuje se téměř v celé Euroasii a Severní Americe. V našich přírodních podmínkách je běžně se vyskytující kachnou. Kačer se od kachny liší zbarvením, ale v době, kdy je kačer v letním šatě, je od kachny téměř k nerozeznání. Koncem března začíná kachna snášet, do hnízda na zemi nebo v budce, 8-12 vajec. Doba sezení je 24-28 dní. Živí se převážně rostlinnou potravou, obilím a část živočišné potravy si najdou v trávě nebo na rybníčku.

Kachna pižmová - také se jí říká jen pižmovka, nebo čínská kachna - v Americe byla pižmovka chována Indiány jako domácí pták. Do Evropy byla dovezena brzy po objevení Ameriky. Z původní pižmovky velké byla zušlechtěním získána dnešní domácí forma kachny pižmové, která dosahuje i větší hmotnosti než její divoká předchůdkyně. Do Afriky se tato kachna dostala s návratem černochů po zrušení otroctví v Americe. Kačer je mnohem mohutnější než kachna. Má široké, dlouhé a vodorovně nesené tělo. Hlava je rovněž velká, čelo ploché a temeno oblé. Obličej je holý, neopeřený, pokrytý sytě červenou kůží, vytvářející nad zobákem bradavičnatý výčnělek. Kratší krk je tvarovaný do mírného písmene S a plynule přechází do oblých prsou. Záda kačera jsou dlouhá a široká. Krycí peří ocasu nevytváří kačírek. Křídla jsou silná, běháky mají prsty opatřené silnými drápky (šplhá i po větvích stromů. Kachna je téměř o polovinu menší než kačer. Je zaoblenější a sperlení na tváři a nad zobákem má méně výrazné než kačer.Hmotnost kačera udává vzorník z roku 1986 3,6 - 4,6 kg, hmotnost kachny 2,4 - 3 kg. Vejce váží okolo 70 - 80 gramů, příčemž barva skořápky je bílá se žlutým nádechem. Kachna snáší ročně 35 - 60 vajec ve 2 - 3 cyklech. Vždy po nanesení 15 - 20 vajec zasedne a po 35 dnech sezení na vejcích se vylíhnou káčata.

Pomořanská kachna je vyšlechtěna v jezerní nížině severovýchodního Německa a severozápadního Polska - Pomořanska. Vznikly přikřížením tamních kačen s mohutnými, tzv. švédskými kachnami. Kladem těchto otužilých kachen je jejich rychlý počáteční růst, jateční hmotnosti kolem 2kg dosahují již za 8-10 týdnů. Některé kachny tohoto plemene dokáží snést 130-140 vajec za rok. Z chovatelského hlediska se hlavně hledí na správný tvar bílé náprsenky, nejtěžší na chov bývá modrá barevná varianta. Chůze těchto kachen připomíná husy.

Kachna rouenská (normandská) vznikla zkřížením selských kachen chovaných na statcích kolem města Rouenu na dolním toku řeky Seiny s kachnami aylesburskými. Původní cíl, mohutné masné plemeno, byl postupně zatlačován estetickým aspektem, který v současnosti jednoznačně převažuje. Jejich ekonomický význam vzrostl tím, že tvoří otcovskou linií některých typů masných brojlerů, jejich mateřskou linií jsou americké pekingské kachny.

Saské kachny - pochází z oblasti Saska, které leží v Německu. Tyto krásně zbarvené kachny, byly vyšlechtěny křížením kachen ruánských, pekingských a pomořanských. Jako samostatné plemeno byly uznány v roce 1955. Co se týká velikosti, tak patří mezi plemena velkého tělesného rámce, s dlouhým, širokým, válcovitým a nízko neseným trupem