Historie obce Soběsuky
Soběsuky jsou malou podhorskou obcí a najdeme ji pod severními vrcholky Chřibů a jižním směrem od města Kroměříž. Obec se rozkládá v nadmořské výšce 285 - 312 metrů nad mořem, 4 km východně od obce Zdounky. V obci pramení bezejmenný potůček, který protéká přilehlými sady. Vokolí obce jsou k vidění i vzácní hlodavci, jako třeba místně hojný plšík lískový, a různí rejsci. I vzácní obolživelníci zde jsou, jako třeba skokan hnědý, čolek obecný. V okolí obce žije i mnoho dravých ptáků, kteří dokonce loví i v obci domácí drůbež. Mezi další vzácnou zvěří žijící v tomto okolí patří i několik druhů netopýrů, mezi sovami je i výr velký. Mezi vzácnými hmyzími zástupci jsou třeba modrásek hořcový, nebo roháč obecný.
Obec Soběsuky byla v historii součástí zdouneckého panství.
V neděli 5. října 1635 Kateřina Alžběta Zoubková ze Zdětína podpisuje darovací listinu, v níž odkazuje Zdounky, statek i městečko, dále vesnice Cvrčovice, Skržice, Soběsuky, Zlámanku, Lhotky, Diváky, Roštín, Těšánky, Troubky, Rataje, Újezdsko, Habrovany, Nemojany a Luleč na založení Jezuitské koleje svatého Františka Xaverského v Uherském Hradišti. 21. 7. 1773 po zrušení řádu papežem Klementem XIV. museli odejít a ponechat kolej svému osudu, či přesněji absolutistické monarchii.
První zmínka o Soběsukách je z roku 1287, tak to tvrdí dokonce i obecní web. Zřejmě je to dlouho zažitý omyl, tato písemná zmínka se zjevně týká Soběsuk, ale zcela jiných. Takže jsem našel tyto informace:
Jedná se o tuto zmínku o obci:
Oploty
Název obce vznikl ze staroslovanského výrazu, tzn. ohrada, hradba.
Nejstarší písemná zmínka o Oplotech pochází z roku 1287, kdy patřila šlechtici Vlkovi, který se po Oplotech psal. Majetková držba v Oplotech byla velice složitá, vesnice byla rozdělena mezi několik majitelů. S určitým zjednodušením lze konstatovat, že v období mezi husitskými válkami a Bílou horou byl pro Oploty klíčový rod Štampachů ze Štampachu. Těm se roku 1550 podařilo získat vesnici celou a krátce poté zde Adam Štampach postavil zámeček. Ten byl ve třicetileté válce poškozen, později byl opraven a stál ještě koncem 18. století. Roku 1828 už neexistoval a jeho stanoviště není známo. Jako majetek evangelické šlechty byly po Bílé hoře Oploty konfiskovány; od královské komory je roku 1623 koupil Augustin Schmidt ze Schmidtbachu. Demografickou situaci obce krátce po ukončení třicetileté války, kdy patřila do panství Soběsuky, dokumentuje soupis poddaných podle víry z roku 1651. V Oplotech tehdy žilo 60 obyvatel, vesměs katolíků s německými jmény, všichni byli poddaní rodiny Schmidtbachů. Žen bylo 31, dětí do deseti let 12. Věkový průměr žijících obyvatel byl 28,3 roku. Na konci 17. století byly Oploty od Soběsuk odděleny a staly se spolu s Neprobylicemi opět samostatným panstvím. Roku 1722 byla na návsi postavena socha sv. Jana Nepomuckého. Někdy v té době vznikla také zdejší kaple sv. Jana a Pavla. V roce 1828 zde byl vrchnostenský dvůr s ovčínem, hospoda, mlýn a cihelna, později byl založen i malý pivovar, který však byl koncem 19. století přestavěn na obydlí pro dělníky. Ti byli mj. zaměstnáni v mlékárně, kde se produkovalo sterilizované, hygienicky nezávadné mléko pro děti. Byl to jeden z mála podobných podniků v Čechách. V Oplotech se narodil významný představitel německého školství druhé poloviny 19. století Josef Koch. V letech 1869 - 1875 byl ředitelem školy ve Vroutku a zároveň předsedou a zakládajícím členem Spolku učitelů okresu Podbořany. Později se odstěhoval do Liberce, kde nastoupil jako ředitel měšťanky. Vojenský velitel Sarajeva z konce 19. století Antonín Zapp z Chlumfeldu se rovněž narodil v Oplotech. Za první republiky zde žilo 65 % Němců. Nejvíce obyvatel měly Oploty v roce 1910, celkem 257.
První nesporná zmínka o osadě Soběsuky, té naší, pochází z roku 1412, kdy byly vloženy do zemských desek Zdounky s osadami Světlou, Cvrčovicemi, Svrčovicemi a Újezdcem. Roku 1786 byly rozděleny pozemky nedalekého panského dvora a na nich založena osada Nové Soběsuky. Ta však později splynula se starší obcí. Obec je zřejmě starší, ale písemné záznamy nebyly dochovány.
V obci Soběsuky je výklenková kaplička poklona svatého Floriána se zvonicí, památník padlých z 1. a 2. světové války. V současnosti je v obci budova školy, ve které je již jen obecní byt, který obec pronajímá. Tato budova má číslo popisné 21. Za éry socializmu zde byl postaven prostorný kultuní dům, je zde provozováno pohostinství, je zde i velký sál, který místní občané využívají na konání různých společenských akcí. Za socializmu si zde občané postavili v akci zet i prodejnu smíšeného zboží, tato budova zůstala ve vlastnictví Jednoty, a nedaří se ji prodat, pouze chátrá. V obci již nikdo obchod neprovozuje. V minulosti v této obci byly hospody, a obchody, i v budovách s číslem popisným číslo , v budově obecního úřadu byla i školka, nyní je tam taky obecní byt. V obci byla zbořena stará zděná autobusová zastávka, nahrazena novou, montovanou. Obcí již jezdí autobusy jen v pracovní dny, o víkendech byly spoje zrušeny. V obci byl vybudován i chodník pro pěší. Požární nádrž, která byla vybudována místními obyvateli, byla zasypána, o využití této vzniklé plochy se vedou diskuze. V obci byl vybudován dětský koutek, vedle kulturního domu, za přispění Moravských naftových dolů, a.s. Hodonín.
Součástí obce jsou osady Milovice , Skržice a Olšina.
Obec Milovice leží 302 m n.m., 3,5 km jihovýchodně od Zdounek. Osada byla založena majitelem zdouneckého panství roku 1786 na mýtině vzniklé vyklučením lesa . Jak se praví v době založení osady byla určena pro 13 famílií, proto se obyvatelům obce říkalo familianti. Roku 1788 zde měla vrchnost svého fojta Josefa Svobodu. O tom, zda fojtství bylo dědičné však není nic známo.
Osada Milovice leží u severního okraje přírodního parku Chřiby a západně od obce je chráněná oblast přírodní památky Včelín, kterou tvoří les a step s růstem vzácných druhů rostlin. Obec se rozkládá na pravém břehu říčky Kotojedky. Voda v tomto potůčku je velmi čistá, lze zde pozorovat pstruhy, a další vodní živočichy. Žije zde i několik ohrožených obojživelníků chráněných zákonem, třeba mlok skvrnitý. Kolem jihozápadního okraje osady Milovice prochází žlutá turistická značka a po ní se můžeme vydat do oblasti Chřibů. Dostupné autem po celý rok. V obci Milovice je kaple svatého Jana Křtitele, kde se konají bohoslužby místních věřících. I v této obci je v obecní budově funkční pohostinství, budova obchodu byla prodána do soukromých rukou, a obchod zanikl. Vedle místní restaurace je dětský koutek.
V prostoru mezi osadou Milovice a Skržice je ovocný sad. Je zde pramen bezejmenného potůčku, který v létě, za vysokých teplot, vysychá, ale za vydatných deštů dokáže ukázat svou sílu.V obci Skržice je zvonice. Součástí obce je i malý kulturní dům, kde byl provozován malý obchůdek, nyní tam již obchod není, ale obec budovu modernizuje, aby více mohla sloužit alespon na konání různých soukromých akcí místních občanů. Obec Skržice leží 246 m n.m., 2 km severovýchodně od Zdounek. První zmínka o obci pochází z roku 1373 jako samostatné zboží, kdy se píše Racek ze Skržic. Ve 14.století obec střídala často majitele, v 15.století se stala součástí kvasického panství. Počátkem 16.století obec koupil Hynek z Kunčic a připojil ji k panství zdouneckému, jehož součástí již zůstala.
Obcí Olšina vede hlavní cesta z Kroměříže do Zdounek. V blízkosti obce je potůček Kotojedka. Voda z tohoto potoka je svedena rourou v zemi k využití na pile a mlýnu v této obci. Obojí i v této době funguje. Hned u mlýna také funguje malá rodinná pekárna s tradiční pecí na tuhá paliva. Obec zde taky postavila malou autobusovou zastávku. Byla zde i vlaková zastávka s názvem Skržice, vlaky zde již jen projíždějí, nestaví, budova zastávky chátrá