kotrlak.cz

Užitek z chování holubů

Maso holubí. Hlavní užitek holubů jest jejich chutné, živné a zdravé maso, které také churavé osoby požívati mohou, zvláště když se holub na malé kousky i s kostmi rozseká a vyvařenina co výborná polívka se požívá. Maso starých holubů je trochu tuhé, houževnaté, ale maso mladých je jemné a měkké. Holubí maso (holubecinu) náš lid rád jídá a pečené holuby nalézáme na stole bohatých i chudších občanů. Připravují se na rozmanitý spůsob. Kdo se chce o tom důkladně poučiti, ať nahlédne do výborné knihy kuchařské: Domácí kuchařka a t. d. od české spisovatelky Magd. Dobrm. Rentingové napsané.

Hubení plevele (buřně) pomocí holubů. Polní holubi živí se skoro celých sedm měsíců sami. na nádvoří, na hnoji, na půdě, u stodoly a hlavně na polích bedlivě sbírají símě rozmanitého plevele, který se utrousil na vrch pole. Zvláště jim chutná ptačí vikev, po které se nejvíce shánějí. Ani to nejmenší zrnko jejich bystrému zraku neujde. Někdy také zobají malinké hlemýždě, hlemýždí vajíčka, plže, dešťovky (hlísty) a hladké zemní housenky. Jaké množství semena plevele polní holubi každodenně sežerou, o tom se může každý přesvědčit, když vole zabitého holuba otevře a zrnka v něm spočítá. Obnáší to náramný počet zrn. Ve voleti holuba na večer zabitého vynašlo se 3582 zrn ptačí vikve. Když se nejméněpolovička zrn k tomu přirazí, která od rána z volete do žaludku přešla, obnáší počet zrn, které jeden holub každodenně sezobá 5373 zrn ptačí vikve neb jiného semena neb buřně. Kdyby jeden holub toliko denně 5000 zrn spotřeboval, obnášelo by to za sedm měsíců neb za 210 dní 250.000 zrn plevele. Chováme-li 40 holubů (20 párů) obnáší to za 210 dní nesmírnou sumu 10 miliǒnů zrn. Kdyby se v některé vesnici chovalo toliko 300 holubů, obnášelo by zrní plevele, které za sedm měsíců sezobají, 75 miliǒnů zrn. Nelze pochybovati, že by tento náramný počet zrn rozmanitého plevele, kdyby na poli vzešel, osení velmi hubil. Z toho patrně vysvítá, že polní holubi požíváním semena plevelového hospodářům velmi prospívají. Za škodu, kterou mu někdy dělají, dostává na ten spůsob hojné náhrady.

Holubí trus (holubinec). Ve Francousku se používá holubího trusu k dělání louhu, k zadělávání těsta žemličkového.  Žemličky z takového těsta dobře kynou, jsou kypřejší než z obyčejného těsta, mají výbornou chuť a pěknou barvu. V této zemi má prý holubí trus rovnou cenu s ječmenem.

Také se v některých krajinách užívá holubího trusu  k dělání výborného louhu k praní a bílení prádla. Velmi užitečný jest co hnojidlo (domácí guano), poněvadž má ten samý účinek jako guano, které nic jiného není, než uleželý ptačí trus, jenžto obsahuje mnoho látek dusičnatých. Holubí trus náleží tedy mezi nejjadrnější a nejhorčejší mrvu a užívá se k hnojení tabačišť neb dohaničť (polí kde se tabák seje), lnišť, konopišť, neb konopnic, chřešťovišť (špargloven), luk, trávníků, dynišť (melounišť), okurkovišť, chmelnic, vinic, prosnišť, zelnišť, řepovišť, makovišť,  a brambořišť. Tento hnůj každé rostlině svědčí, když při hnojení patřičné opatrnosti použijeme. Zvláště se hodí co horký hnůj do studené a vlhké půdy, protože ji zahřívá. V pařištích k rychlému zrůstu rostlinek výborně napomáhá, a polejvají-li se květiny neb jiné rostliny vodou, která se na holubí trus vlila, a za několik dní se stáhla, budou se výborně dařiti. Také se dává co přísada do hnojnice, která tím veliké síly nabývá.

Holubí trus rozdrcený (rozdrobený) rozsívá se buď se semenem na pole a pak se zavlačuje nebo se rozsívá na osení, když je je jako prst dlouhé. Také se sype do jamek neb na to místo, kam se sazenice vsadí, neb okolo kořenů rostliny. Brambory, kterým čerstvé pohnojení nesvědčí, výborně se daří, hodí-li se na to místo, kde se vsadí malá hrst holubího trusu. Výborně se daří také len, konopě, proso a t. d., když se tím hnojidlem poseje. Staré stromy, které chřadnou, zmladí se, když se jich kořeny tou mrvou pohnojí, a kuchyňským rostlinám všelikého druhu tato mrva výborně svědčí. Dobrota holubího trusu záleží na potravě, kterou holub požívá. žere-li holub vikev, hrách, čočku a jiný jadrný zob, jest trus jeho výborný, žere-li však ječmen, žito a jiný slabší zob, jest trus slabší, méně účinkující, a žere-li dokonce zimního času z nouze jenom brambory neb jiný slabý zob, jeho trus za mnoho nestojí.

Poněvadž tento hnůj náleží mezi horká hnojidla, bývá jeho účinek zlý, panuje-li dlouho suché počasí. Rostliny holubím trusem pohnojené při takovém povětří brzy zahynou, protože je tento hnůj vemi palčivý.

Holubi vypouštějí trus na tom místě, kde se zdržují a kde chodí, hlavně v kotlíku, v holubníku a na poli, na nádvoří a t. d. Nejvíce se holubího trusu nalézá v kotlících, kde ho holoubata hojně natrousí.

Ačkoliv je tento trus výborný hnůj, přece si ho hospodář obyčejně málo všímá a váží. Při čištění kotlíků a holubníků obyčejně se hází na dvůr, kde jej vepřový dobytek znenáhla sežere. To se také stává, když padne z kotlíků na zápraží neb když jej řečený dobytek na jiném místě nalezne. Samo sebou se rozumí, že holubí trus sem tam na poli utroušený málo vydá. Aby holubí trus na ten způsob na zmar nepřicházel, má se holubník zaříditi na půdě, aby se všechen trus zachoval k hnojení.

Jest již svrchovaný čas, aby si rolníci holubího trusu jak náleží vážili, jej bedlivě shromažďovali a k svému užitku přiměřeně užívali. V Čechách kupujeme až posud drahé Peruánské guano, a člověčího lejna a trusu holubího i slepičího si nevšímáme, kterýžto hnůj se guanu vyrovná, co se týče účinku.

Kdyby se v Čechách, jako v některých zemích, člověčí lejno ze záchodů, žump kanálů a t. d. k hnojení řádně užívalo, zvýšil by se tím nesmírně výnos hospodářských plodin a vůbec by se národní jmění znamenitě rozmnožilo. Také by se vyklízením člověčího lejna z řečených míst nepříjemný smrad vytratil a zdraví obyvatelů by se nerušilo jako nyní hojným výparem čpavkovým ze záchodů, žump a t. d.

Aby holubí trus zmařen nebyl,  shromažďujme jej na příhodném místě, a přidávejme k němu po vrstvách slepičí trus z kurníků, popel, menší smetí, listí, výplevky zem a t. d. a tu smíšeninu často polívejme  hnojnicí neb mydlinami. Řádně uložené směsi používejme k hnojení co výtečné mrvy. holubí trus má velikou cenu co výborná mrva a řádným používáním nahradí hospodáři náklad na vydané žrádlo polním holubům. Kéž by si hospodářové  toho hnoje více všímali a jej řádně užívali k svému prospěchu!

Holubí peří  hospodyně obyčejně tak jako kuří, kapouní, slepičí, krůtí a perličkové peří házejí na na smetiště neb na hnůj. Takové peří se také hodí k vycpání hrubších peřin a nemělo by se zahazovati. Veliké množství peří v Čechách na teto spůsob zmařeno bývá a kdyby se ho řádně užívalo, obnášelo by to velikou sumu peněz.

Před časy se koží s hlaviček holubích s lesknavým peřím krásných barev používalo jako kožišina k okrášlení rukávníků, čepic, zimních náprsníků (vest) a k obšívání neb lemování oděvu.

Léčivá moc holubů.

 Pověrčiví lidé užívali holubí krve k:

• léčenízapálených očí,
• zahánění bradavic,
• rozmnožení zrůstu vlasů natíráním pomádou, do které se holubí krev přičinila,
•  léčení psotníku přikládáním živého na břiše oškubaného holuba na břicho dítěte,
• léčení mrtvice přikládáním na spánky holuba rozříznutého taplého podle délky na zadku rozříznutého,
• léčení zimnice přikládáním holuba rozříznutého teplého na hlavu
• zahánění klání (píchání) v bocích přikládáním rozříznutého teplého holuba

Z holubího trusu se také dělávaly masti na rány a vnitřní blána žaludku usušená a na prášek roztlučená se užívala co lék proti července. Také proti moru se užívalo holubů, jak o tom svědčí starý rukopis od roku 1767, který zní následovně:

Více o nich píše Jonstonus zcela tajnou věc. Z Egypta sem do Europy jest dostáno: Kdo v čas pestilenci neb moru holuby jí, že od morové rány bezpečen bývá. I protož prý staří králové egipští žádné jídla jiné v čas moru nejedli (neb tam často mor bývá) jen toliko samé holuby, a onen znamenitý lékař Cardanus za nejjistší prostředek v čas moru holuby jísti předpisuje, s nímž se i Galenus srovnává, z nichžto i M. Jan Černý v spisu svém leta 1556 v Prostějově již po třetí vytištěném totéž předpisuje a radí.

Nynějšího času se od takovýchto prostředků k léčení neužívá, které snad někdy náhodou lidem pomohly. Nepřikládaje tedy k tomu víru, že by takové prostředky moc léčivou měly, zmínili jsme se o nich toliko za tou příčinou, aby čtenář poznal tyto předsudky.

Dovolil jsem si sem přepsat kapitolu z knihy Holubářství v Čechách, kterou napsal František Špatný. Kniha vyšla roku 1862, kapitola Užitek z chování holubů.

Autorem stránek http://kotrlak.estranky.cz je Miroslav Matula, chovatel holubů plemene rakovnický kotrlák

Kopírování článků povoleno, neužívejte dílo komerčně, uvedte autora