kotrlak.cz

Aljaška - plemeno bylo vyšlechtěno kolem r.1907 ve městě Gotha, mezi jinými z plemene stříbřitý černý, ruský a havanský. Hmotnost nejméně 2,5 kg, ideální přes 3,25 kg, maximálně 4,0 kg. Králík má tmavohnědé oči, černohnědé drápy. Srst má hustou, rovnoměrně jemně pesíkovanou, dobře osrstěné uši. Tmavě černá lesklá a rovnoměrná krycí barva, o něco matnější na břiše, tmavě modrá podsada.

Angora - plemeno s dlouhou srstí (vlnou). Jeho původní vlastí je Asie. V Evropě se objevily angory počátkem 18. století v Anglii. Některé prameny však hovoří i o tom, že se v Anglii objevily již v 15. století. Jméno dostaly podle města Ankary, kde vznikla dlouhosrstá plemena koz a koček. Do Čech se angora dostala roku 1785. Přivezli je irští františkáni. Králík se nejdříve nazýval anglický, hedvábný a lidově se mu říkalo ovce chudých. Angora se nejdříve chovala pouze jako plemeno ve formě albinotické (bílá s červenýma očima) s cílem dosáhnout co nejdelší vlny (až 24 cm)

Burgundský králík (francouzsky Lapin Fauve de Bourgogne) je středně velké plemeno králíka původem z Francie, z oblasti Champagne, z kraje burgundského. Francouzi toto plemeno vyšlechtili, nazývají Fauve de Bourgogne, což v překladu znamená plavý z Burgundska.

Český strakáč - nádherné České plemeno, které má za sebou bohatou minulost a je i v současnosti neustále šlechtěno, aby bylo zachováno v co nejlepší kvalitě a v co nejvíce barevných rázech i pro další generace chovatelů. Český strakáč je v současné době nejvíce zastoupen v rázu černý a je k vidění i v dalších barevných rázech na mnoha výstavách u nás i v zahraničí.

Činčila - králíci činčily tvoří 2 samostatné plemena a to Činčilu velkou (Čv) a Činčilu malou (Čm). Jejich hlavní rozdíl je po stránce váhy a typu. O vyšlechtění Činčily malé se zasloužil Francouz polského původu Dobrowsky a poprvé ji vystavil v roce 1913 na Velké pařížské výstavě. Podrobnosti o vzniku tohoto plemene však dlouho tajil. Později se však prokázalo, že k vyšlechtění Činčily malé použil králíků divokých, ruských a vídeňských modrých. Dalšího šlechtění se ujali Angličané, kteří zaznamenali větší pokrok po stránce chovatelské.

Francouzský beran vznikl zkřížením anglického berana se stájovým králíkem ve Francii roku 1863. Důvodem bylo, že angličtí berani netrpěli tolik prašivinou jako králíci s postavenýma ušima. Francouzi z toho vyvodili, že jsou proti prašivině odolnější (důvod byl spíš ten, že angličtí berani se musí chovat velmi opatrně s ohledem na jejich dlouhé slechy). Původní berani měli divokou barvu. Strakaté berany vyšlechtili němečtí chovatelé zkřížením se svými strakatými králíky.

Hermelín modrooký - zakrslé plemeno králíka s ideální hmotností 1 -1.25 kg. Tělo je zavalité, rovnoměrně široké po celé délce. Končetiny jsou středně dlouhé, přiměřeně silné. Je nutný vzpřímený postoj. Krk je neznatelný. Pírko působí velmi krátkým dojmem. Srst je neobyčejně hustá, elastická, na dotyk měkká, 1.8 -2 cm dlouhá.

Kalifornský králík byl vyšlechtěn v USA jako masné plemeno s kvalitní kožkou v roce 1932 Georgem Westem z Kalifornie zkřížením činčily, ruského králíka a novozélandského bílého. Poprvé byl vystaven roku 1929 a o deset let později byl uznán jako plemeno. Roku 1958 se dostali do Anglie. Jeho kresbě se říká také himalájská. Kresba však není tak výrazná jako u ruského. Mláďata narozená v zimě mají téměř vždy lepší kresbu než narozená v létě. Právě narozená mláďata jsou celá bílá a teprve později se začínají vybarvovat. Není bez zajímavosti, že vyholíme-li v zimě kalifornskému králíkovi určité místo, naroste na něm černá srst.

Liptovský lisko - název plemene je odvozený od místa vzniku - lokality Liptov a vzhledu králika. Jeho základní barva je divoká a černoželezitá. Na čele má bílou lysinku, oči hnědé. Králik dosahuje hmotnost 4,0 až 5,0 kilogramu. Vyznačuje se dobrou jateční výtěžností. Tělo má zavalité, válcovité, se silnými končetinami, uši 12 až 13 cm dlouhé. Zařazujeme ho mezi králiky s tzv. holandskou strakatostí.

Naše české národní plemeno, které vyšlechtil kolektiv chovatelů z okolí Brna. Se šlechtěním se započalo roku 1971. Uznán byl roku 1984. Krátké tělo s krátkým až nezřetelným krkem. Délka uší 10 - 11 cm. Široká hlava, krátké silné nohy. Širší masité uši nahoře hodně zaoblené. Barva srsti je čistě bílá bez jiného barevného nádechu. Barva očí je hnědá, panenka velmi tmavá. Drápy mohou být tmavší barvy. V srsti jsou extrémně potlačené černé konečky pesíků.

Kolem roku 1900 byl vyšlechtěn v Kalifornii ze zaječích králíků, belgických obrů a červenožlutých domácích králíků. Hmotnost činí minimálně 3,0 kg, ideální přes 4,0 kg do maximálně 5,0 kg. Tělo je lehce protáhlé, krátký krk, středně dlouhé končetiny, silná hlava, široký nos a čelo, pevné uši. Hnědé oči, tmavé rohovité drápy. Srst je středně dlouhá, krycí barva je sytě červená, podsada pokud možno stejně zbarvená. Poněkud světlejší jsou oční kroužky, skráňová obruba, břicho, spodina pírka a vnitřní strana končetin.

První příslušníci tohoto plemene byli vyšlechtěni ve Švýcarsku již v roce 1952.Jejich chovatel křížil černé a bílé červenooké rexe se strakáči anglické strakatosti,především anglickými.O něco později plemeno nezávisle vyšlechtil i známý chovatel a tehdejší předseda Evropského svazu chovatelů drůběže a králíků dr.A.Wiltzer.Ostatní země získaly s postupem času DS rexe importem hlavně ze Švýcarska.Nizozemští chovatelé přikřížili ještě německé strakáče.To mělo příznivý vliv na velikost skvrn,nepříznivě to ovlivnilo velikost skvrn na zadní partii zvířat.Je uváděno,že do tehdejšího NSR se dostali příslušníci tohoto plemene v roce 1964.Do vzorníku však byli zařazeni až v roce 1970.V Anglii to bylo až v roce 1973.

Mírně zavalité tělo s jemnější stavbou. Štíhlejší krátké nohy, široká hlava. Délka uší je 9 cm, dobře osrstěná ale ne masitá. Barva srsti je v základu bílá s černou (resp. modrou či havanovitou) kresbou na čumáčku, uších, koncích končetin a celého ocásku. Barva očí je světle červená, drápky tmavé. Velmi podobný kalifornskému ze středních plemen.

Intenzita zbarvení je kromě jiného závislá i na teplotě. V létě je toto zbarvení méně výrazné než v zimě. Není bez zajímavosti, že ostříháme-li králíkovi nějaké místo na těle, vyroste na něm černá srst.

Tělo je mírně zavalité, středně dlouhé silnější nohy, široká hlava. Délka uší je 10 - 11,5 cm, uši jsou masité a dobře osrstěné. Srst je velmi hustá o délce 2,5 - 3 cm. Pesíky přesahují podsadu cca o 3 mm. Srst je velmi jemná s vysokým saténovým leskem. Barva dle konkrétního typu.

Mírně protažené tělo, válcovité, na vzpřímených středně dlouhých nohách, krk je zřetelnější. Délka uší je 11 - 12 cm, uši jsou pevné a vzpřímené, dobře osrstěné. Rexovitá srst je velmi hustá a pružná. Vzhledem ke kůži je postavení chlupů kolmé, nikoliv šikmé jako u ostatních plemen králíků. Pesíky podstadu převyšují cca o 1mm, nejsou zvlněné ani zkadeřené. Svým vzhledem připomíná tato zvláštní srst samet. Barva je modrošedá, lesklá. Bílé znaky jako u bílopesíkatých plemen. Oči jsou modrošedé.

Je to jedno z nejstarších plemen králíků. Podle některých pramenů byli do Anglie dovezeni z Asie (Siam), kde je chovali budhističtí mniši již před počátkem našeho letopočtu, jiné asijský původ popírají a přiklánějí se ke vzniku mutací z oborního králíka. Ovšem už roku 1631 o králících s postříbřenými konečky chlupů píše Gervase Markham. Poprvé byli vystaveni v roce 1860. Prvním barevným rázem byl černý, z nějž za použití barevných plemen vznikly ostatní rázy. Z Anglie byli dovezení nejen do Ameriky, ale i dále do Evropy. K nám se dostal z Německa v již ustálené podobě. U nás se chová od roku 1876.

Do Francie se dostali z Indočíny počátkem 17. století s portugalskými námořníky a rozšířili se ve Francii v oblasti Champagne. Do dalších zemí se dostali počátkem 19. století. Vss patří mezi masná plemena vhodná i pro začátečníky. Jde o populární plemeno, které se dá zakoupit na i malých výstavách. Samice jsou velmi dobré a plodné matky. Mláďata se rodí celá černá a teprve v později začínají postupně vystříbřovat. Stříbření začíná na hrudi, uších a nose a je dokončeno až po druhém línání v 6. - 8. měsíci. Velký světlý stříbřitý patří k plemenům, která jsou často vystavována a také hojně chována.

Vídeňský modrý pochází z Rakouska. Vyšlechtil jej Johan Constantin Schultz. Cílem bylo vyšlechtit králíky dávající jak pěknou kožešinu tak dostatek masa. Ke šlechtění použil modrou samici s částečně visícíma ušima, žlutou samici s jedním vysícím a jedním stojícím uchem, které připouštěl s importovaným černým belgickým obrem. Své králíky vystavoval poprvé roku 1895 v Prátru. Jako plemeno - vídeňský modrý obr - byl v Rakousku uznán roku 1897.

Zakrslý beran vznikl na konci 50. a na počátku 60.let v Nizozemsku. Je uznán v barevných rázech a kresbách všech plemen s normální srstí s výjimkou strakáčů s klasickou kresbou (ČS). Strakáči jsou uznáni jen s plášťovou kresbou, a to v barevných rázech jednobarevných plemen s normální srstí. Tělo je zavalité, krátké bez zřetelného krku. Končetiny jsou středně dlouhé, velmi silné. Postoj na vzpřímených hrudních končetinách.

Byl vyšlechtěn v minulém století v Anglii. V minulosti se nazýval také králíkem africkým, polským, čínským, egyptským, sibiřským či himalájským. Jeho původní vlastí skutečně mohla být Asie, odkud jej přivezli mořeplavci. Mláďata mají nejprve srst zcela bílou a teprve ve stáří kolem jednoho měsíce se začíná v srsti objevovat i černá barva