kotrlak.cz

Kachna divoká (Anas platyrhynchos), zvaná březňačka, je naše největší plovavá kachna. Patří také mezi nejúspěšnější druhy ptáků, který se byl schopen naprosto přizpůsobit rychle se měnícím životním podmínkám. Z kachny divoké byla později vyšlechtěna kachna domácí (Anas platyrhynchos f. domestica). Vyskytuje se téměř v celé Euroasii a Severní Americe. V našich přírodních podmínkách je běžně se vyskytující kachnou. Kačer se od kachny liší zbarvením, ale v době, kdy je kačer v letním šatě, je od kachny téměř k nerozeznání. Koncem března začíná kachna snášet, do hnízda na zemi nebo v budce, 8-12 vajec. Doba sezení je 24-28 dní. Živí se převážně rostlinnou potravou, obilím a část živočišné potravy si najdou v trávě nebo na rybníčku.

Kachna pižmová - také se jí říká jen pižmovka, nebo čínská kachna - v Americe byla pižmovka chována Indiány jako domácí pták. Do Evropy byla dovezena brzy po objevení Ameriky. Z původní pižmovky velké byla zušlechtěním získána dnešní domácí forma kachny pižmové, která dosahuje i větší hmotnosti než její divoká předchůdkyně. Do Afriky se tato kachna dostala s návratem černochů po zrušení otroctví v Americe. Kačer je mnohem mohutnější než kachna. Má široké, dlouhé a vodorovně nesené tělo. Hlava je rovněž velká, čelo ploché a temeno oblé. Obličej je holý, neopeřený, pokrytý sytě červenou kůží, vytvářející nad zobákem bradavičnatý výčnělek. Kratší krk je tvarovaný do mírného písmene S a plynule přechází do oblých prsou. Záda kačera jsou dlouhá a široká. Krycí peří ocasu nevytváří kačírek. Křídla jsou silná, běháky mají prsty opatřené silnými drápky (šplhá i po větvích stromů. Kachna je téměř o polovinu menší než kačer. Je zaoblenější a sperlení na tváři a nad zobákem má méně výrazné než kačer.Hmotnost kačera udává vzorník z roku 1986 3,6 - 4,6 kg, hmotnost kachny 2,4 - 3 kg. Vejce váží okolo 70 - 80 gramů, příčemž barva skořápky je bílá se žlutým nádechem. Kachna snáší ročně 35 - 60 vajec ve 2 - 3 cyklech. Vždy po nanesení 15 - 20 vajec zasedne a po 35 dnech sezení na vejcích se vylíhnou káčata.

Pomořanská kachna je vyšlechtěna v jezerní nížině severovýchodního Německa a severozápadního Polska - Pomořanska. Vznikly přikřížením tamních kačen s mohutnými, tzv. švédskými kachnami. Kladem těchto otužilých kachen je jejich rychlý počáteční růst, jateční hmotnosti kolem 2kg dosahují již za 8-10 týdnů. Některé kachny tohoto plemene dokáží snést 130-140 vajec za rok. Z chovatelského hlediska se hlavně hledí na správný tvar bílé náprsenky, nejtěžší na chov bývá modrá barevná varianta. Chůze těchto kachen připomíná husy.

Kachna rouenská (normandská) vznikla zkřížením selských kachen chovaných na statcích kolem města Rouenu na dolním toku řeky Seiny s kachnami aylesburskými. Původní cíl, mohutné masné plemeno, byl postupně zatlačován estetickým aspektem, který v současnosti jednoznačně převažuje. Jejich ekonomický význam vzrostl tím, že tvoří otcovskou linií některých typů masných brojlerů, jejich mateřskou linií jsou americké pekingské kachny.

Saské kachny - pochází z oblasti Saska, které leží v Německu. Tyto krásně zbarvené kachny, byly vyšlechtěny křížením kachen ruánských, pekingských a pomořanských. Jako samostatné plemeno byly uznány v roce 1955. Co se týká velikosti, tak patří mezi plemena velkého tělesného rámce, s dlouhým, širokým, válcovitým a nízko neseným trupem